Možná jste je již potkali. Zahlédli jste něco velkého a hrozně rychlého :-) s dvěma "pasažéry"? Tak jste možná viděli právě nás. Jezdíme totiž ve dvou na jednom, pravda sice delším, kole. Tomuto se říká tandem, česky dvoukolo.
Ač se to možná nezdá, tandemová cyklistika je zcela normální, regulérní cyklistikou. Cyklistika je pro nás stejně samozřejmá, jako pro mnoho jiných. Pro někoho je to doplněk tréninku, pro druhé třeba jen sportovní způsob vyžití a pro jiné to je přímo soutěžní disciplina. Od domácích mistrovství, přes mistrovství Evropy a či světa, až po Paralympijské hry. Náš oddíl sdružuje zájemce o společné výlety po středních Čechách, zejména v okolí Prahy. Během těchto výletů je možno se přiučit (otrkat) v jízdě ve skupině. Zkušenější vám poradí s výbavou kola, co si vzít na sebe, jak jet, aby se člověk zbytečně nedřel... Cyklistiku si oblíbili i mnozí naši reprezentanti známí z jiných sportovních odvětví (lyžařky Kateřina Teplá a Pavla Valníčková - Francová, atletky Miroslava Sedláčková či Šárka Seifertová - Kittlerová, plavci Vladimír Doné či Lucie Víšková). Náš oddíl Slavia Praha byl i v roce 2000 zprostředkovatelem předání 40 tandemů do užívání žákům všech speciálních škol.
A jak to při té naší jízdě vypadá?
Všechno je velmi podobné, jako když se vydáte na výlet vy na svém "singlu". Rozdíl je však v tom, že jste na všechno dva, na šlapání, na super pocit z rychlé jízdy nebo naopak z pohodové... Samozřejmě, že sdílíte i ty méně radostné pocity a zážitky (spolu si pěkně zmoknete ve slejváku, vyměníte prasklou pneumatiku, společně sedíte nad přetrženým řetězem a dáváte ho dohromady...).
Musím se zde zmínit o jednom předsudku, který má velká část lidí, kteří nás někde vidí jet. Není cesty, kdy by na nás někdo nepokřikoval, že se ten vzadu určitě fláká a že ten ve předu musí všechno chudák oddřít! Všem těmto kybicům :-) bych chtěl říct, že se šeredně pletou. Jízda na tandemu je především o vzájemné spolupráci, kdy je potřeba společná souhra a pochopení. Takhle z pohodlného křesílka se o tom pěkně píše, ale občas se stane (obvykle v dlouhém stoupání), že si pomyslíme, že se přece jen ten druhý, ať v předu či vzadu přece jen, trošku, trošinku "šetří".